Příběh nekonečnosti - Úvod (tj. 1. kapitola)

5. december 2010 at 23:15 | _FoXie_ |  Příběh nekonečnosti

Nikdy bych už nechtěla být v té hrozné depresi ... vždycky když jedu autobusem dělá se mi špatně z toho, jak je tam narváno. Chci dostat ještě jednu šanci, chci mít normální bohatý rodiče a dobrý kamarády. ,,Sandro, zlato, musíme jít!" křikla po mně moje nevlastní matka, čímž mně opustila moje dokonalá představa být normální. ,,Už nadále nemůžeš zůstat pouhým smrtelníkem! Musíš jít na ten rituál. Prosím!" Opětovaně křikla přez zavřené dveře do mého, krásně růžového pokoje. Nechtěla jsem jí zkazit dokonalou představu že budu budoucí světoznámou upírkou, ale bála jsem se té bolesti, kterou představovala budoucně nevratitelná promněna. Sice jsem od malička toužila stát se bytostí temnoty, ale teď  když už na to přišlo, mněla jsem hrozný strach. Odemkla jsem na bílo nalakované dveře a uviděla svoji masechu jaksedí u protější zdi a pláče. Dvěma kroky jsem došla ke zdi a sedla si za ní. ,,Bojím se toho." Vymáčkla jsem ze sebe, ale očekávaná odpověď přišla za dlouho. ,,Ani to neucítíš, a po rituálu si to ani nebudeš pamatovat." řekla Bree zarmouceně. ,,Takže se přestěhujeme? ... aha takže budu mít ještě mizernější život než těď?" ,,Ano a ne ...to já vlastně nevím, stěhuješ se jen ty." Po té co tohle dopověděla se ještě víc rozbrečela, zvedla se a někam odběhla. Já zůstala nehibně sedět a začínala jsem usilovně přemýšlet o tom, co se mnou nadále bude.

o-o-o

Po pár hodinách zmítání myšlenek a neustálého nezastavitelného pláče jsem musela odcestovat prač. Kam? to jsem sama netušila. s odpornou bolestí hlavy a břicha jsem nasedala do krásného Land Roveru, který byl černo stříbrný. Řidiči jsem ani pořádně neviděla do obličeje, ale připadalo mi že ho znám od mala. ,,Kdo jste?" vypravila jsem nakonec ze sebe bolestným hlasem. ,,Jmenuji se Nicolas,a jsem tvůj nastávající otec." ,,Cože?" Vyjeklo moje podvědomí. ,, Ano, s novým životem přichází nový vzhled, noví rodiče i noví kamarádi." Místo pořádné odpovědi se dočkal jen zavádějícího Hmmm... Dokonce i rodiče mám vymněněný. Super, pomyslela jsem si v záchvatu sarkastického smíchu ze kterého jsem málem začala znovu brečet. ,,Kde budeme bydlet?" Začala jsem se jako zprávný nováček vyptávat a v duchu si dělat neviditelné zápisky do svého dutého mozku. ,,Po provedení rituálu promněny budeš se mnou a mou manželkou bydlet v naší soukromé vile daleko od Los Angles." ,,Takže hodně stromů a příroda?" ,,Ano, je to tam hezké." Ukončila jsem rozhovor a začala sledovat mihotající se přerušovanou čáru ve středu silnice.

Po pár kilometrech jsem uviděla menší kovovou upozorňující tabuli kde bylo krásným písmem napsáno: Vítejte v Dallesville. Počet obyvatel 3750 lidí. Tahle sedule mi připomněla sérii snih Stmívání. Rychlostí cca 45 kilometrů jsme docupitaly k menšímu domu s velikými okny, za kterými seděla krásná, perská kočka. Byla už tma takže jsem moc dobře viděla že v tom domně svítí jen malá svíčka. Z domu vyšla menší postarší paní. Nik řekl něco hnusně vybarveného jako ,,Vystup!" a já ihned poslechla protože jsem si ve zpětném zrcátku všimla jeho špičatých a přez to krásně bílých tesáků. Jakmile přišla k nám, tak jsem si okamžite všimla že jí z pusy stekl proužek červené voňavé krve, zůstala jsem civět na kapku stékající z její pusy. Nevím jestli upíři umí číst myšlenky, ale myslím že ano protože když jsem se od ní odvrátila, byla kapka pryč. ,,Tak půjdeme do vnitř ne?" Zeptala se z nenadání žena která jako pára stála vedle mně. Nik kývl a já jako myší ocásek následovala upíří pár do domu. ,,Všechny věci jsou připraveny" žena pořád mluvila trošku naštvaným hlasem a já nemohla přijít na to proč. Nickolas jí odpověděl něco jako stylem O.K. nebo tak, ale za pár minut už jsem ležela uspaná na lehátku a poslední co jsem ucítila bylo že se Nik mi vzal ruku a začal z ní sát pomalu plynoucí krv. Já po pár minutách opojného sání byla donucena napít se jeho krve, ale že já zatím nemám ostré zuby jako oni tak se musel říznout. Po vzájemném ochutnávání krve a zjišťování jestli mám A+ nebo B- jsem necítila nic jiného než to že se mi před očima mnění celý svět, moje tělo i moje duše.

 

1 person judged this article.

Poll

Sčítání lidu .... please click x)

click ... x)) 100% (443)

Comments

1 Nigary Nigary | Web | 6. december 2010 at 10:04 | React

božíí.. :) :)

2 Pája as.Mannon-Nikča Pája as.Mannon-Nikča | Web | 6. december 2010 at 11:34 | React

Ahojky :-) tak jsem koukla na tvůj blog :-) a máš ho pěkný ;-) a ta povídka je náhodou dobrá..:-) piš dál, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.. :-)

3 Muf Muf | Web | 6. december 2010 at 19:39 | React

no foxíe.. moc pěkný :) napiš brzo další

4 Rose Rose | 7. december 2010 at 22:20 | React

piš dál prosííííííím :)

5 _FoXie_ - Admin x) _FoXie_ - Admin x) | Web | 8. december 2010 at 8:56 | React

[4]: budu :)

6 Evil-Ash Evil-Ash | Web | 10. april 2011 at 21:49 | React

taky ráda píšu příběhy

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama